Přihlaš se prosím do soutěžě o nej colorku-tady

Chceš se stát mým SB? -Tady

Už nikdy nuda!

2. dubna 2010 v 21:14 | Ajka |  Bravo girl!

Kdo jsem?


-Takhle na to:
-Na hru musíte být minimálně dvě.
-Jako první si rozmyslete, jakou kategorii si zvolíte na hraní, například: "Která slavná star jsem?" Můžete si vybrat i totálně bláznivé otázky jako třeba: "Jaký druh zeleniny nebo ovoce jsem?"
-Každá z vás si vymyslí něco pro tu druhou, napíše to na lepicí papírek a nalepí jí to na čelo (samozřejmě to ta druhá nesmí vidět).
-Teď můžete začít klást všemožné otázky tak, abyste se dozvěděly, kým jste. Ale pozor, naotázky se může odpovídat jen ANO/NE.
-Při každém ANO se smíš zeptat ty, při NE je na řadě další.

 

Kde se hledá láska?

2. dubna 2010 v 21:10 | Ajka |  Bravo girl!

Chceš nějakého slaďouše, ale ve škole už jsou všichni okoukaní a potkáváš akorát tak týpky, o které by sis neopřela ani kolo? Léto se blíží a ty nemáš s kým chodit na koupák? Máme pro tebe pár tipů, které to zachrání.

Na číhanou do fitka
Jestli se ti líbí namakaní týpci, vyraz do fitka. Zapomeň na vytahané tepláky a triko po starším bráchovi. Pořiď si nějaký skvělý sportovní ohoz a jdi na to. Posilky jsou plné sladkých kluků, co se chtějí líbit holkám.

Tip:Postav se bezradně k nějakému stroji, o kterém "jako" nemáš ani tušení, na co se používá. Nahoď nešťastný obličej a rozhlédni se kolem sebe. Je tam někdo, kdo by stál za to? Jestli jo, neváhej, jdi k němu a požádej ho o radu. Určitě neodmítne, kluci se totiž rádi předvádějí. Pokud se tedy chytne (jasně, že jo), můžeš ho požádat o další tipy na cvičení. Jestli tě sám nepozve na rande, budeš muset být tou odvážnější ty. Ale proč ne?




Colombo v parku


V parku se ze všeho nejlíp seznamuje při venčení psa. Pokud žádného nemáš, můžeš si ho půjčit od kamarádky. Nejdřív očíhni terén, jestli nejbližší park není jen plný důchodců. Pokud je tam naopak dobrý matroš, je tu tvoje jedinečná šance!

Tip:Vyhlédni si vhodnou "oběť". Nenápadně se k němu se svým Žerykem přibliž. Hlavně si nepůjčuj agresivního psa, aby z toho nebyl trapas. Ideální je přitulný voříšek, který udělá práci za tebe a seznámí se jako první. A když to bude přece jen na tobě? Zeptej se třeba, jak se jeho pes jmenuje, jaká je to rasa, a prohoď, že sis taky přála psa, ale bohužel si ho můžeš jen půjčovat. V ideálním případě budete příště venčit spolu.


Láska číhá všude!
Jednou jsem byl na táboře a byla tam i skupina holek z Německa. Jedna se mi hrozně líbila, a já nevěděl, jak se s ní mám seznámit. Německy jsem neuměl ani slovo, takže moje šance nebyly moc vysoké. V tu chvíli se mi osvědčilo, že není nad "dobré" kámoše.
Měli jsme diskotéku a to byla moje velká chvíle. Jeden z kámošů mi poradil, aby s ní šel tancovat. Bylo mi to blbé, ale oni mi dodali odvahy a poradili mi, abych řekl: "Ich bin Apfel" ("Já jsem jablko"). Tak jsem vybalil svoje nejlepší taneční kreace, a když to vypadalo, že je ze mě odvařená, řekl jsem tu památnou větu. Nejdřív na mě vyvalila oči a pak dostala záchvat smíchu. Kouknul jsem na kámoše a ti se váleli smíchy taky. Sice jsem nevěděl, o co jde, ale pro jistotu jsem se smál taky. Udělali ze mě úplného idiota, ale dopadlo to dobře. Do konce prázdnin jsem dohnal díky téhle skvělé holce základy němčiny a dodnes jsme spolu v kontaktu.


Když je první pusa na spadnutí...

2. dubna 2010 v 21:05 | Ajka |  Bravo girl!

Věřila bys, že žádný správný způsob líbání vlastně ani neexistuje? Je to úleva, nebo ses polekala? K panice není důvod! Líbat se umíš už teďka, jen o tom ještě nevíš! Můžeš se pusinkovat romanticky, dychtivě, vášnivě, hladově nebo zamilovaně. Jediné, na čem doopravdy záleží, je přece s kým! Až podle kluka totiž můžeš poznat, jaké líbání bude pro vás dva to pravé...



Jak na to?
Pomaličku, polehoučku a něžně! Nikam nespěchej, dej si načas a postupně stupňuj intenzitu polibků. Od menších pusinek opatrně našlapuj na louce poseté vaší láskou a teprve, až budete oba dva připraveni, můžeš zkusit zapojit i svůj "mlsný" jazýček. Dobře si rozmysli, s kým chceš něco takového opravdu prožít. Měl by to totiž být někdo, koho dobře znáš a můžeš mu stoprocentně důvěřovat! Do tohohle kluka bys měla být nejen "slepě" zblázněná, ale taky ho mít upřímně ráda a vážit si ho za to, jaký je a jak se k tobě umí hezky chovat. Ještě se na to necítíš? Vůbec nevadí! Ten správný čas pro tebe teprve přijde! Do ničeho se nenuť a dělej vždycky jen to, co se líbí nejen tvému miláčkovi, ale i tobě!


"Zamilovaní zavírají při líbání oči, protože se chtějí dívat svým srdcem.

.."

Zásady správného líbání
U líbání je jednoznačně nejdůležitější svěží dech. Pokud tobě nebo tvému klukovi chybí, všechno krásné může být fuč:-( Před polibkem si rtíky navlhči leskem nebo si je trošku olízni. Uvidíš, že ti pak půjde líbání snadněji! Podle nálady a situace můžeš ústa pootevřít, nebo nechat zavřená. Když pusu trochu otevřeš, dáváš tím "svolení" k vášnivějšímu polibku. Pevně semknuté a našpulené rtíky se hodí spíš pro polibek na přivítanou nebo na rozloučenou.

Jak si vedou "líbací procenta"?
Podle vědců prožívá 68 % holek první polibek v 11-13 letech a 64 % kluků o něco později, mezi 12-14 rokem. Oči zavírá při líbání 92 % holek, ale jen 52 % kluků! Co na nás proboha takhle zblízka vidí?!


"Jsme andělé s jedním křídlem a létat můžeme tehdy, políbíme-li toho druhého."

Do hodiny zeměpisu...
V Německu existuje městečko jménem Kissing, což v angličtině znamená "líbání"!!! Do tohohle vtipného města se nastěhovali první obyvatelé už roku 1050 a dnes tu žije kolem jedenácti tisíc lidiček. Co myslíš - líbají se tu víc než jinde?

Líbání "po francouzsku"
Francouzské líbání je takové, při němž tvá ústa zůstanou mírně pootevřená a ty se se svým miláčkem spojíš i jazykem... Tenhle fakt "horký" polibek je považován za naprostou jedničku na stupnici vášnivého líbání. Je maximálně intimní a vzrušující! Celé tvé tělíčko se při něm dokáže rozechvět nesmyslnou zimou, i když venku budou asi padat mouchy vedrem:-) Dokáže v tobě vyvolat obrovskou touhu být u kluka, kterého tolik miluješ, co nejblíže a pomyslně s ním splynout v jedno rozechvělé tělo i láskyplnou dušičku.


Podle psychologických průzkumů naklání 66 % lidí při líbání hlavu doprava!
Je to láska, nebo jen hloupý "úlet"?
Úlet nemá s láskou obvykle nic moc společného. Je to spíš taková spontánní "blbinka", která se dá dopředu jen těžko naplánovat. Donekonečna si "ulítávat" líbáním na diskoškách s cizími a mnohdy připitými kluky ti samozřejmě nikdo zakázat nemůže, ale časem ti to asi přinese spíš pořádnou depku než radost. Užít si trochu divokých pus s kámošem na domácí párty může být na chvilku docela prima, ale radši nečekej, že ti bude další ráno dychtivě drnčet mobil od toho, jak tě bude kluk ze včerejška chtít strašně moc pozvat na rande. Spíš si o tobě pomyslí, že tohle děláš běžně, a nejsi proto ta správná holka na vážnější vztah! Chceš poznat opravdovou lásku? Pak dej laciným úletům jednou provždy sbohem!


10 důvodů, proč se chtít líbat!

-Procvičíš si mimické svaly v obličeji, což ocení zejména budoucí herečky:-)
-Záplava polibků je tím nejupřímnějším projevem opravdového citu.
-Podle zamilovaných kluků a holek je líbání daleko lepší než sex!
-Při líbání se uvolňuje několik desítek hormonů, mezi nimi i hormon štěstí, endorfi n.
-Chuť někoho políbit je obyčejný instinkt, stejně jako mrknutí oka nebo slintání:-)
-Každou delší pusou spaluješ kalorie, takže díky polibkům dokonce hubneš!
-Pusinky svědčí i tvým zoubkům a vsaď se, že ti po nich bude do smíchu!
-Vášnivé líbání je jednou z nejintimnějších věcí, co se svým miláčkem můžeš provádět.
-Něžnosti spojené s pusinkováním a mazlením jsou prostě a jednoduše zdravé!
-Proč? Protože líbat se je umění, ale není to žádná věda!!!

 


Co si myslí kluci o líbání

2. dubna 2010 v 21:01 | Ajka |  Bravo girl!

Romantické pusinky pod hvězdami, nebo divoká líbačka? To je přece jasné, jak to vidí kluci, říkáš si... Ehm, aby ses nedivila! Fakt chtějí jít vždycky rovnou na věc, a nebo se bojí, že když na to hned nevlítnou, budou v tvých očích za "srábotky"? BG! vyzpovídala pět kluků a má pro tebe cool zprávu! Čtyři mýty o líbání byly vyvráceny docela hladce! Vypadá to, že bezva kluci ještě nevymřeli:-)


Dejv, 16
Pusinky jsou jen pro holky, nám jde o SEX!
Líbání že je hlavně pro holky? Doufám, že ne! Jenže, co si budeme povídat, my kluci zkrátka časem potřebujeme i trochu víc než jen párkrát dostat pusu na tvář... Když se s někým vášnivě líbám, spíš mě to ještě navnadí na něco dalšího, což bývá problém...
Když se nelíbám s holkou jazykem, nic to se mnou nedělá!
Radši se líbám jazykem. Pusa na tvář nebo jen tak "nasucho"? To se hodí spíš, když přeju babičce k narozkám! Pokud jde ale o holku, která se mi fakt líbí, nikdy se neudržím a chci do toho jít se vším všudy!
Líbání je pro mě hračka a vždycky jsem věděl, jak na to!
Jééé, tak takhle to bohužel vždycky nebylo! Ze začátku jsem si totiž myslel, že musím být dokonalý boreček, prostě něco jako mistr světa v líbání:-) Dokonce se mi jednu dobu zdála i taková noční můra, jak dám holce pusu, ona se ode mě odtáhne a začne se mi strašně smát! Potom se k ní přidají i všichni naši spolužáci, co to uvidí. Kdybyste věděli, jak jsem byl šťastný, když jsem zjistil, že se mi to jenom zdálo!
Kdyby se moje holka neuměla líbat, rozešel bych se s ní!
Vždycky, když jsem se s nějakou holkou líbal, měl jsem ji rád a hrozně moc se mi líbila. Myslím si, že pokud té holce třeba vyloženě hodně nesmrdí z pusy, nemůže se to ničím pokazit. Rozejít se s pěknou holkou jen kvůli tomu, že se neumí líbat, mi proto přijde jako holý nesmysl. Žádný návod, jak se to naučit, přece ani neexistuje! Stačí mít někoho od srdce rád a pak je to vždycky jedině krásný. Úletům na diskotékách moc nefandím. Obvykle z nich nic dobrého ani nevzejde. Pokud teda hledáš holku na delší vztah a ne jenom roštěnku na jeden prima večírek...

znamení: Blíženec
škola: střední polygrafická
sourozenci: mé pubertální dvojče - Gábina
domácí zvířátko: křeček Chuck Norris - běhá furt v kolotoči:-)
super biják: Simpsonovi!
mňamka: ... a to kuře krákoře...
srdeční záležitost: jižní Čechy
single & love: na lovu:-)


Pavel, 17
Pusinky jsou jen pro holky, nám jde o SEX!
To není pravda! Já si myslím, že líbání je strašně důležitý. Možná bych se mohl s nějakou holkou jen tak vyspat, ale mám pocit, že na líbání se daleko víc pozná, jestli mám tu holku doopravdy rád...
Když se nelíbám s holkou jazykem, nic to se mnou nedělá!
Pravda je, že když se s holkou líbám jazykem, už to většinou směřuje k tomu, že se spolu asi i vyspíme. Samozřejmě, pokud nejsme zrovna někde na ulici... Líbí se mi ale i letmý pusinky. Mám potom větší pocit, že mě ta holka fakticky miluje.
Líbání je pro mě hračka a vždycky jsem věděl, jak na to!
No, když si vzpomenu, jak jsem se poprvé neohrabaně snažil dát holce pusu... Ke slovu hračka to mělo docela dost daleko:-) Ta holka se mi líbila celou základku a já jsem měl hrozný strach, že se před ní nějak ztrapním a první pusa bude zároveň poslední. Naštěstí to dopadlo dobře a já jsem nakonec zjistil, že když máš někoho upřímně rád, jde ti to potom fakt úplně samo!
Kdyby se moje holka neuměla líbat, rozešel bych se s ní!
Jenže co to je, umět se dobře líbat? Na tohle přece neexistují žádná pravidla o tom, co je dobře a co špatně. Myslím, že když se mi ta holka líbí, mám ji rád a ona to cítí úplně stejně jako já, nikdy to nemůže být jiné než pěkné! Sám jsem totiž v takovém transu z toho, že mi moje polibky vrací zrovna tahle třídní kočka, že bych jen stěží mohl myslet na to, jak jí dám kopačky jen kvůli nepodařené puse!

znamení: Vodnář
škola: učňák (obor: kuchař-číšník)
sourozenci: jedináček
domácí zvířátko: zlatý retrívr Jessica
super biják: Kluci v akci!
mňamka: pořádně vypečený stejk!
srdeční záležitost: letní grilovačky
single & love: na "volné noze" - snad jen dočasně:-)




Tom, 15
Pusinky jsou jen pro holky, nám jde o SEX!
Já se líbám rád a nemusí to být zrovna ve znamení jazyků hluboko v krku! Obyčejná něžná pusa mě mnohdy dokáže navnadit víc než chabej pokus o uslintanýho francouzáka!
Když se nelíbám s holkou jazykem, nic to se mnou nedělá!
Jak jsem říkal, na francouzáka si prostě moc nepotrpím. Ale třeba jsem ještě nepoznal tu správnou holku, která by to fakt dobře uměla. Kdo ví? Zase tolik holek jsem ještě neměl...
Líbání je pro mě hračka a vždycky jsem věděl, jak na to!
Před dvěma roky se mi hrozně moc líbila jedna holka od nás z ulice. Jezdil jsem s ní autobusem do školy a potkával jsem ji, když venčila psa. V hlavě jsem si tisíckrát představoval, jak se s ní líbám, ale přitom jsem ani nevěděl, jak ji mám oslovit! Jestli se mám přiznat, vlastně jsem se nikdy nerozhoupal k tomu, abych na ni promluvil, natož snad, abych to dotáhnul až k polibku... Myslíte, že je to pro kluky hračka? Tak to jsem asi ten největší "looser" pod sluncem!
Kdyby se moje holka neuměla líbat, rozešel bych se s ní!
Myslím, že na něžných pusinkách se nedá nic zkazit. A francouzák? Na něm už docela jo, ale myslím, že pokud jsou oba uvolnění a v pohodě, nemusí se to až tolik řešit a mít z toho trauma. A vůbec - napadlo holky taky někdy, že se třeba taky i my kluci bojíme, že se vám to s námi nebude líbit a my pak od vás dostaneme košem? Nejsme všichni takoví suveréni, to byste se divily!

znamení: Panna
škola: sportovní gymnázium
sourozenci: starší ségra Kačena
domácí zvířátko: pes - foxteriér Denny
super biják: Gladiátor
mňamka: domácí pizza
srdeční záležitost: americký baseball a Ichiro Suzuki!!!
single & love: "in love"...





Kuba, 16


Pusinky jsou jen pro holky, nám jde o SEX!
Nemusel bych se s holkou hned vyspat. Klidně bych se s ní jenom líbal a různě mazlil. Myslím, že to může být někdy i daleko lepší než sex. Kdyby se mnou moje holka nechtěla hned spát, počkal bych s tím. Aspoň bych totiž věděl, že to není žádná "lehká holka", co se vyspí jen tak s každým!
Když se nelíbám s holkou jazykem, nic to se mnou nedělá!
Mně se líbání jazykama moc nelíbí. Moje bejvalka mě do toho pořád nutila, protože si myslela, že si právě tohle tajně přeju. Když se pak provalilo, že se bez francouzáka klidně rád obejdu, oběma se nám spíš příjemně ulevilo!
Líbání je pro mě hračka a vždycky jsem věděl, jak na to!
Asi takhle - vy holky to máte v tomhle směru daleko jednodušší. Prostě si počkáte, až od nás dostanete pusu. Jenže co my? Od nás se prostě očekává, že automaticky vždyckyvíme, jak na to, jinak nás umíte pořádně "roznést na kopytech"! Navíc si mezi sebou sdělujete všechny ty detaily... Takže si pak vždycky v duchu říkám: "Jednou to zkazíš, kámo, a už si možná ani neškrtneš! Rozhodně ne u některé krásné sexy holky z téhle třídy..."
Kdyby se moje holka neuměla líbat, rozešel bych se s ní!
Jo, jednou jsem dal jedné holce košem, protože byla fakt nemehlo! Nevím, co ji to popadlo, dřív se vždycky chovala docela normálně, až pak, když jsme spolu měli asi třetí rande, se najednou rozhodla převzít iniciativu. Chytla mě dychtivě kolem krku a hned mi začala násilně strkat jazyk až do krku! Fuj! Pekelně mě to vyděsilo!!! Otočil jsem se na patě a zdrhal jsem rychle pryč! Asi je úplně zbytečné dodávat, že se už prostě žádné další rande ani konat nemohlo...

znamení: Beran
škola: normálně nenormální obchodka
sourozenci: starší brácha Michal
domácí zvířátko: číča Miki
super biják: Harry Potter
mňamka: cokoli kromě rýžového nákypu!
srdeční záležitost: skate
single & love: úplně free:-)


Sklep hrůzy

2. dubna 2010 v 13:28 | Ajka |  Dívka

Když se Lucka (17) pustila do nevinné dětské hry, ještě netušila, jaké to na ní zanechá následky…
Už odmalička jsem si rozuměla víc s klukama než s holkama. A s mými kámoši jsem taky trávila většinu času… Byla jsem ráda, že mě berou, a tak jsem se s nima pouštěla do nejrůznějších akcí. Pár jich bylo dost nebezpečných, ale žádná z nich mě nepoznamenala tak jako ta poslední… Když nám bylo asi dvanáct, objevili jsme u jednoho z kámošů doma nějaké pornokazety. Byli jsme samozřejmě hrozně zvědaví, o co jde, a tak jsme si je pustili… První dojem byl trochu děsivý, ale pak se nám to zalíbilo. Už ani nevím, koho to prvního napadlo, ale shodli jsme se, že bychom to všichni taky chtěli zkusit. To jsem ale ještě netušila, co mě čeká…

Hrátky ve sklepě
A tak jsme si vybrali jeden opuštěný sklep a tam začali zkoušet to, co jsme viděli v televizi. Lehla jsem si na deku, stáhla si kalhoty i s kalhotkama a roztáhla nohy... Jeden po druhém do mě začali vnikat. A ostatní mezitím přihlíželi. Bylo to zvláštní a samozřejmě takové nemotorné. Nikdo z nás pořádně nevěděl, jak na to. Nejdřív jsem z toho měla srandu. A musím uznat, že se mi to docela líbilo… Připadala jsem si tak nějak jedinečně. Bohužel ale jen ze začátku.
Myslela jsem, že je to jen taková dětská hra, co nás brzy omrzí. Jenže klukům se to tak zalíbilo, že se kvůli tomu chtěli scházet pravidelně. Když jsem odmítala, naléhali a já se bála jim odporovat. Nechtěla jsem o ně přijít. A tak jsem trpěla... Prostě jsem byla ještě moc malá na takové věci a moje psychika to neunesla. V noci jsem skoro nespala. Jen brečela a brečela a pořád přemýšlela o tom, co to vlastně dělám a že takhle to už dál nechci… Už jsem se necítila jedinečně, ale spíš jako nějaká šlapka. Neměla jsem ale sílu přestat. Nejvíc ze všeho mě mrzelo, že jsem tím vším pošpinila svoji rodinu. A tak jsem několik dalších měsíců mlčela a nechala se klukama zneužívat.

Úleva
Jednou v noci jsem to však už nevydržela a šla jsem do ložnice mých rodičů. Tam jsem probudila moji mámu, odvedla ji se slzami v očích do jiného pokoje a vše jí to vyklopila... Nevěděla jsem, jak zareaguje a co se bude dít. Ale hrozně se mi ulevilo. Byla jsem strašně šťastná, že jsem to mohla někomu říct, že ta tíha nebyla jen na mně. Máma byla samozřejmě dost v šoku a několikrát se ujišťovala, jestli opravdu myslím sex. Ale pak mě objala a řekla, že dál už mě trpět nenechá… Hned druhý den jsme spolu jely ke gynekologovi, aby mě prohlédl. Bylo mi hrozně. A nejraději bych se tam hanbou propadla. Ale když mi pak řekl, že jsem měla štěstí a stále jsem panna, byla jsem opravdu ráda.
Přeci jen se na tom všem našlo něco pozitivního. Mí kámoši totiž ještě nebyli dost vyvinutí na to, aby mi protrhli panenskou blánu. Nějakou dobu jsem se nemohla mámě pořádně podívat do očí, styděla jsem se, ale slíbila jsem jí, že už to nikdy neudělám.

Učitelka si na mě šíleně zasedla!

2. dubna 2010 v 13:23 | Ajka |  Dívka

"Až když jsem se psychicky složila, naši mi uvěřili, že se něco děje," líčí Lucka (16).
Nikdy jsem nepatřila ke šprtkám, ale taky k žádným propadlicím. Prostě takový normální průměr. Je ale pravda, že matika byla ze všeho nejhorší. Kámoška Gábina, která seděla vedle mě, na tom byla mnohem líp, takže když to šlo, při písemce mi pomohla. Dokonce se nám podařilo dostat se na stejnej gympl. Měla jsem z toho obrovskou radost. Jenže náladu mi zkazila hned první hodina. Představila se nám totiž naše třídní a zároveň profesorka na matiku - Karpíšková. Během pár okamžiků mi bylo jasné, že s touhle ženskou si rozumět nebudu. A měla jsem pravdu… Netrvalo ani týden a už jsme s Gábinou měly tu čest navštívit její kabinet. Víc než studium nás totiž začali zajímat kluci ze třeťáku. Když jsme šly ze školy a oni nás oslovili, jestli si chceme dát s nima čouda, moc dlouho jsme neváhaly. Byly jsme hotový z toho, že si nás prvaček vůbec všimli. Jenže až po chvíli jsme zjistily, že nemají na mysli cigára, ale travku. Bylo nám trapný couvnout, a tak jsme se přidaly a obě si poprvý daly práska… Jenže v tu chvíli šla jak naschvál kolem naše třídní. Její pohled mi stačil… A na vysvětlování nebyl čas. Měla jsem vztek, že mě zrovna takhle viděla, ale doufala jsem, že to nebude nijak rozmazávat. Omyl! Už druhý den jsme stály na koberečku a pěkně si to schytaly: "Doufám, že stejně tak dobře předvedete svou aktivitu v matematice!" připomněla dost jasně na závěr. A já se začala upřímně docela bát, co se bude dít…

První test
Hned další hodinu nás Karpíšková překvapila testem. Prý aby věděla, jak na tom kdo jsme. Prolítla jsem pár prvních zadání a bylo mi jasné, že je zle. Snažila jsem se najít pomoc u Gábiny. Jenže ta měla sama co dělat. A Karpíšková si mě samozřejmě hned všimla, a tak jsem putovala do první lavice, kde už bohužel moje místo zůstalo. Test jsem totálně nezvládla, a tak mě ani první kule nepřekvapila. Cestou domů mě Gábina utěšovala, že mě bude klidně doučovat. Jenže než jsme se nadály, Karpíšková mě opět potopila. Vyvolala mě k tabuli, aby mi prý dala šanci na opravu. Jenže já z ní byla tak vystresovaná, že jsem si nevzpomněla ani na obsah čtverce...

Peklo ve škole i doma
Doma jsem kvůli tomu samozřejmě dostala vynadáno. Slíbila jsem našim, že to společně s Gábinou dohoním. Jenže Karpíšková se rozhodla, že mi to jen tak lehko nepůjde. Jasně že ve třídě byly i jiný matematický lemra, ale nikoho z nich si tak "neoblíbila" jako mě. A protože matika se vážně nedá našprtat nazpaměť jako třeba děják, nebyl problém mě kdykoli nachytat. Bohužel, měla jsem mezery už ze základky. A tak i když jsem dělala, co jsem mohla, dokázala jsem jen při velkým štěstí napsat písemku na trojku. Čtyřek a pětek tam ale bylo pořád víc. Ta úča mě prostě vždycky úplně rozhodila a svýma poznámkama deptala. "Nechápu, jak se někdo takový mohl dostat na gympl!" nebo "Kdybyste, slečno Součková, místo fetování a nahánění starších spolužáků raději studovala…!" Když jsem se pak doma snažila našim vysvětlit, že za to nemůžu, že si na mě ta hrozná třídní zasedla, jen se mi vysmáli. Prý na to jen svádím svoji neschopnost. A tak místo podpory jsem od rodičů dostala domácí vězení. Místo abych si užívala s kámoškama nebo třeba i s nějakým klukem, seděla jsem doma jak troska a snažila se do sebe nasoukat nepochopitelné množství vzorečků a jiných blbostí. Začínaly se mi zdát už i děsivé sny. A den, kdy měla být matika, jsem doslova protrpěla. Nedokázala jsem nic jíst a na nic se soustředit. Jen jsem se klepala...

Konečně úleva
Jednou ráno před velkou a zásadní písemkou jsem to nevydržela a mámu jsem poprosila, jestli by mi mohla napsat omluvenku, že je mi blbě. Mamka mě sice chvíli podezírala, že se chci ulít. Ale já věděla, že tam nemůžu, že to nezvládnu. Psychicky jsem se úplně složila. S brekem jsem jí řekla o všem, čím jsem si od začátku roku prošla, a máma mi konečně uvěřila. A hned druhý den jednala. I s tátou za Karpíškovou zašli. Samozřejmě že nějaké zasednutí nepřiznala. Jen se oháněla výsledkama a tím, že nezvládám svoje chování a jsem u každého průšvihu. Nakonec se ale dohodli, že mě přezkouší před komisí a ta rozhodne, zda je to na reparát, či ne. Zkoušku jsem nakonec zvládla líp, než jsem doufala. Ostatní vyučující dokonce uznali, že na tom nejsem vůbec tak špatně, že si to jen zbytečně kazím nervama. Jenže já už tam stejně nechtěla zůstat. Po domluvě s ředitelem jsem nakonec dostala možnost přestoupit na jiný gympl ve městě. Ani nevíte, jak moc se mi ulevilo. Jestli nějak hrozně nezkazím pololetku v lednu, vypadá to, že budu mít z matiky 3. Nemám tam sice Gábinu, ale důležitější je, že tu není nikdo, kdo by mě deptal. A já můžu zas normálně žít.

Nedokážu být věrná

2. dubna 2010 v 13:20 | Ajka |  Dívka

"Svýho kluka jsem milovala. Ale klidně jsem ho podvedla," líčí zničeně Katka (17).
Poprvé jsem se zamilovala v patnácti. Jmenoval se Jakub a já, stejně jako asi spousta holek, byla přesvědčená, že nám to vydrží napořád. Jenže...
Moje třiadvacetiletá sestřenka se mi smála. "Počkej, těch ještě bude. Přece musíš získat nějaký zkušenosti." Neposlouchala jsem ji a za Jakuba bojovala, jak mohla. Jenže i když to mezi náma bylo krásný, po nějaký době jsem zjistila, že chci víc. Nejspíš to bylo taky tím, že jsem přestoupila na střední. A s mými zážitky s líbáním a občasným osaháváním jsem byla za pěknou trapku. I když byl Jakub stejně starej jako já, byl prostě ještě nevyspělej. Byla jsem jeho první holka, a tak měl asi taky strach a vyčkával. Rozhodla jsme se, že budu teda ta akčnější. Když jsme byli u nás doma sami, doufala jsem, že se zas víc sblížíme. Jenže Jakub se pořád k ničemu neměl…

Nečekaný zájem
Jednou večer jsem se s tímhle problémem svěřila sestřenici. "Vidíš, já ti to říkala. Je nejvyšší čas s tím něco udělat," vybalila na mě. Nedokázala jsem být jako ona - střídala kluky jak ponožky a nic neřešila. Ale svým způsobem jsem jí její přístup záviděla… Souhlasila jsem teda a večer jsme vyrazily "na lov". Bylo to poprvé, co jsem takhle pařila. Verča mě naučila nejen, jak ze sebe udělat sexy a sebevědomou holku, ale hlavně jak na kluky. A je pravda, že to zabíralo… Na takový zájem jsem nebyla zvyklá. Začaly jsme vyrážet častějc. Jen jsem ještě řešila výčitky svědomí vůči Jakubovi. I když šlo jen o nevinné flirty, bylo mi to blbý. Ze začátku…

Touha byla silnější
Čím víc času jsem trávila s Verčou a její partou, tím víc jsem měla pocit, že s Jakubem už nechci být. Pořád jsem ho měla ráda, ale najednou mi přišel strašně nudnej. Nakonec jsem to vyřešila docela drsně - Jakuba jsem podvedla s Verčiným kamarádem Romanem, který mě uháněl už několik měsíců. Byl starší, zkušenější… a bylo to úžasný. I když jsem měla výčitky, na jednu stranu jsem doufala, že to alespoň ulehčí náš rozchod. Jenže Jakub mě nechtěl ztratit a tak mi nakonec odpustil. Svůj slib věrnosti jsem vydržela jen do doby, než jsem na jedné party poznala Davida... A fyzická touha zase zvítězila. Jakubovi jsem pak rovnou řekla, že už mu dál nechci ubližovat, a nadobro se s ním rozešla. Během jednoho roku jsem vystřídala několik kluků. Prostě mě každý z nich bavil jen chvíli. Možností bylo docela dost, tak proč toho nevyužít a vázat se…

Konečně pravá láska


Loni jsem se na jedné akci seznámila s Tomášem. I když jsem si nejdřív myslela, že to bude zas jen chvilková známost, totálně jsem se do něj zbláznila. A měla jsem pocit, že tentokrát už je to ten pravý… Překonala jsme dokonce svůj rekord a v zimě jsme oslavili půl roku! Byla jsem vážně šťastná - až do toho osudného silvestrovského večera. Měli jsme ho společně strávit u Tomášovýho kámoše. Těšila jsem se, jenže brzo ráno mi Tomáš volal, že lehnul s chřipkou a bohužel nikam nemůže. Prej si ale nemám kazit večer a jít tam třeba s kámoškou. Nakonec jsem udělala, jak řekl. Žádná kámoška ale nebyla volná, tak jsem šla sama. Rozhlížela jsem se, jestli neuvidím nějakou známou tvář, a přitom mi padl do oka ON. Chvíli jsme po sobě koukali. Pak ke mně přišel s drinkem v ruce. Povídali jsme o všem možným a já zjistila, že jsem úplně zapomněla na Tomáše. Všechno by dobře dopadlo, kdyby… Kdyby mě Jirka nezačal svádět. Bylo mi to příjemný a nechtěla jsem, aby to jen tak skončilo. Takže když se mě zeptal, jestli někoho mám, odpověděla jsem suverénně NE! Nakonec došlo jen na líbání, ale být někde o samotě, bůhví, jak by to dopadlo…

Bacha, jeho bejvalka

2. dubna 2010 v 13:17 | Ajka |  Dívka

Ten kluk je skoro perfektní. Až na jednu malou vadu. Jeho bývalá přítelkyně mu tak úúúplně nezmizela ze života. Umíš si s ní poradit?
Je to kočka
"S Michalem jsme se dali dohromady na diskotéce. Jednou se tam bavil s nějakou holkou a pak mi řekl, že je to jeho ex. Málem mě kleplo. Hubená, prsatá, dlouhovlasá, navíc v sexy módních hadrech. Každej kluk po ní slintal a já si vedle ní připadala jak chudinka. Od té doby jsem do toho klubu nechtěla - kvůli ní," vypráví Karolína (16). A pokračuje: "Svěřila jsem se kámošce a ta vymyslela plán. Hned další sobotu jsme se vyfintily a vyrazily spolu. V partě kámošek jsem se cítila sebevědomě a té modelíně ukázala, kdo je královnou tohohle klubíku a hlavně kdo má v hrsti Michalovo srdce."

Pořád ho uhání
"Když Martin opouštěl Hanku, vyhrožovala, že se zabije, pořád ho uháněla a nepřestalo to, ani když začal chodit se mnou," svěřuje se Klára (16). "Fakt mě to štvalo. Už jsme spolu chodili dva měsíce a ona mu pořád psala zamilovaný SMSky, posílala mu po e-mailu svý fotky, `náhodou` se objevovala přesně tam, kde jsme byli my. Lezlo mi to krkem, tak jsem na Martina uhodila, ať jí už definitivně řekne, že o ní nemá zájem. Jenže on se vykrucoval, že je citlivá a bla bla bla, že by si mohla fakt něco udělat. Nechtěla jsem ji mít na svědomí, ale to její otravování mi fakt kazilo vztah. Zkusila jsem jí teda napsat e-mail, ve kterým jsem jí naznačila, jak je trapná, že Martin o ni už nestojí a ať toho prostě nechá. Nepomohlo to, naopak o mně ještě rozhlašovala, že na ni žárlím a bojím se jí jako konkurence. Pak jsem ji potkala v knihovně a naštvaně jsem na ni uhodila. Tváří v tvář si už tak jistá nebyla a skoro se rozbrečela. Od té doby máme klid."

Srovnává mě s ní
"Bejvalku mého přítele Sabinu znám ze školy. Teď už chodí na střední, protože je o dva roky starší než já. Stejně jako můj Tobiáš. A právě to je problém. Někdy mi Toby vyčítá, že jsem hrozně dětinská a chovám se jak puberťačka. Dokonce na mě jednou vybalil, že Sabina by se takhle hloupě nikdy nechovala. Teď už si sice dává pozor na to, co říká, ale vím, že v duchu nás pořád srovnává," líčí Wendy (15). "Dlouho mě to fakt trápilo, snažila jsem se být před ním dospělejší a vážnější, ale nešlo mi to. Jsem prostě střelená a baví mě to. Pak mi došlo, že pokud mě takovou nedokáže brát, nebude nám to nikdy klapat. A to jsem mu i řekla. Prostě jsem se ho jednou hned na začátku rande zeptala, jak může zároveň milovat praštěnou Wendy i sucharskou Sabinu. Řekla jsem mu, ať si to ujasní, a nechala ho tam sedět samotného. Do půl hodiny byl u nás doma s kytkou a moc se mi omlouval. Že prý to, co jsem udělala, bylo hodně moudré a dospělé a že jsem vyzrálejší než on. Supa, ne? :-)"

Měly jsme být stejné, ale...

2. dubna 2010 v 13:11 | Ajka |  Dívka

Jaké to je nikdy nechodit? Kája (13), trpící obrnou, vypráví svůj příběh:
Já miluju sport, zatímco ségra ráda kreslí. Já sním o tom, že jednou budu moct bruslit a zahraju si hokej, Anča by chtěla jet do Paříže a stát se malířkou. Ale hlavní rozdíl mezi námi není v povahách, ale v tom, že ona může chodit, a já ne. Ptáte se, jak je to možné? Byla to prostě smůla. Babička mi vyprávěla, jak byli rodiče nadšení, když se dozvěděli, že čekají dvojčata. Velmi brzy ale jejich radost pohasla. U mámy v břiše nebylo moc místa a se ségrou jsme se praly o prostor. Ona byla průbojnější a vyhrála. Vybojovala si víc místa. Doktor našim oznámil, že se narodím postižená, ale ještě nevěděl jak. Mohla jsem být slepá, hluchá nebo bez schopnosti chodit. Asi víte, jak to dopadlo. Mám obrnu. Moje mícha je poškozená, ale jsem ráda, že to dopadlo zrovna takhle. Bylo by daleko horší, kdybych neviděla nebo neslyšela. Občas se něčeho přidržím, zkouším se postavit na nohy a představuju si, že jednou rozflákám vozík a půjdu se proběhnout do parku. Bohužel, každý z nás má svůj osud a s ním musí bojovat.

Tleskali mi a dali mi telku


Nejradši ze všeho hraju florbal. To je jeden z mála sportů, který můžu hrát i na vozíku. Jsem v bráně a musím se přiznat, že mi to docela jde. Jednou bych chtěla být fyzioterapeutkou a pomáhat lidem. Nebo hokejovou rozhodčí. Nejradši mám, když se hraje mistrovství světa v hokeji. To sedíme s dědou a tátou u telky a fandíme. Jen ségra je proti, má ráda romantické seriály, hlavně Ordinaci v růžové zahradě. Sport ji vůbec nebere. Dost často jsme se hádaly, na co budeme koukat, ale to už je vyřešené. Jak? Jedna škola v Praze mě jednou pozvala na návštěvu. Povídali jsem si o tom, jaký je život na vozíčku, odpovídala jsem jim na dotazy a bylo to docela příjemné odpoledne. Celá třída se pak složila a věnovali mi televizi. Je to vážně super, teď můžu koukat na sport denně. Už vám musím svým povídáním o hokeji přijít hrozně nudná, ale ještě bych se ráda svěřila se svými nejlepšími narozkami, které jsem měla letos. Naši mě vzali na hokejové utkání v Pardubicích a všichni hráči se se mnou vyfotili. Byl to jeden z mých nejšťastnějších dnů v životě. Kluci mě dokonce zvali, ať to s nimi zkusím na ledě, ale bála jsem se, že mě vyklopí. Nedivte se, to se mi stalo už několikrát! Třeba když mě kluci vozí a běhají se mnou, občas se stane, že z vozíčku vypadnu. Je to nepříjemné, protože se sama nemůžu zvednout. Ale to k mému životu prostě patří. Doufám, že někdy doktoři přijdou na to, jak bych mohla chodit. A jestli ne, tak se svět taky nezboří. Mám skvělou rodinu, kamarády a užívám si každý hezký den."

Ukradla mi můj život

2. dubna 2010 v 13:06 | Ajka |  Dívka

Eliška měla svoji kámošku jako ségru. Do té doby, než se z ní stala její kopie.

Kamarádit se Žanetou jsem začala ještě před školkou. Naše mámy byly kamarádky, a tak to bylo i celkem logický. Na základce jsme chodily do stejné třídy, seděly spolu v lavici a skvěle si rozuměly. Byly jsme fakt nerozlučná dvojka, úplně jak sestry. Nebo spíš dvojčata. Tak nám taky všichni říkali a my se tomu smály. Nosily jsme občas i stejné oblečení. Bylo to fajn, mít "sestru", obě jsme totiž byly jedináčci. Zlomilo se to až v devítce. Najednou jsem chtěla být něčím originální, být svá, ale nešlo to. Žaneta se hodně často oblékala jako já, měla stejný názory, dokonce se jí i líbili stejní kluci. Pomalu mi ta naše podobnost lezla na nervy, ale nahlas jsem neříkala nic.

Chtěla všechno, co jsem měla já
Co jsem si koupila já, to musela mít ona taky. Nejenom hadry, ale taky boty, náušnice, voněla se i stejnou voňavkou! Nešlo tomu uniknout, bydlely jsme spolu na intru, takže ráno vždycky viděla, co si oblékám. Víc a víc jsme se kvůli tomu hádaly. Pak jsem potkala Mirka a zamilovala se do něj. Trávili jsme spolu stále víc času. To Žaneta nemohla pochopit. Ze začátku se snažila vecpat se nám na naše schůzky, ale to jsem jí (po dvou zkažených rande) důrazně zakázala. Když jsem se vracela, nacházela jsem ji, jak brečí. Zase jsem začínala pociťovat vinu, že kašlu na kámošku, a tak jsem ji pozvala na oslavu Mirkových narozenin k nim domů. Když se tam potkala s jeho bráchou Patrikem, celá se rozzářila a hned ho začala strašně okatě balit. Nechápala jsem to. Vždyť byl o dva roky mladší než my! Za týden už spolu ale chodili.

Společný rande
Když Žaneta navrhla, že bysme mohli podnikat společný rande, klukům to připadalo jako super nápad. Hned po tom prvním jsem toho ale měla plný zuby. Když jsem slyšela Žanetu o něčem mluvit, bylo to, jako bych slyšela samu sebe! Strašný pocit! Měla na všechno stejný názory, chrlila ze sebe moje myšlenky a nápady, které jsem jí svěřovala... A kluci (oba!) z ní byli úplně hotoví. Už jsem tak nemohla dál a rozhodla se pro změnu. Aspoň malou. Obarvila jsem si vlasy natmavo. Mirek byl nadšený. Říkal, že se mu vždycky víc líbily tmavovlásky, a já viděla, jak je z toho Žaneta nervózní. Ten den skoro nepromluvila. Pak jsem odjela na prodloužený víkend k tetě, takže jsme se viděly až v pondělí odpoledne. Na našem obvyklém čtyřrande. Myslela jsem, že omdlím. Žaneta měla zase stejné vlasy jako já! A Mirek tomu ještě nasadil korunu, když jí je pochválil. Prý k nim má krásně opálenou pleť (narozdíl ode mě). Měla jsem po náladě a čím dál častěji chodila na schůzky už předem vydeptaná. Pak jsem chytla chřipku a odjela se léčit domů. Konečně jsem měla klid od Žanety! O to horší byl ale můj návrat. Mirek mi jen napsal SMS, že to mezi náma nemá cenu. Prý jsem poslední dobou nějaká divná a podobný kecy. Hodně mě to vzalo, a tak jsme se vydala uklidnit na nákupy. Tam jsem ho ale potkala. Líbal se se Žanetou! Utekla jsem na intr a probrečela celou noc. Když se ta zrádkyně vrátila, řekla mi, že se stěhuje na pokoj k Soně. Odsedla si ode mě i ve škole a začala mě hnusně pomlouvat. To, co ona dělala celou dobu, svedla na mě! Ve třídě jsem začala mít peklo. Nakonec jsem musela přestoupit na jinou školu, protože bych to dál neunesla. Vzala mi všechno - školu, kluka, podobu i myšlenky...

Trapasy 0.5

2. dubna 2010 v 13:04 | Ajka |  Dívka

Katastrofální výbuch
Tajně jsem už dlouho byla zamilovaná do bráchova kámoše Sebastiana. Vždycky mě bral jako malou holku, ale poslední dobou jsem měla pocit, že si mě začíná všímat trochu víc. Bavil se se mnou a občas jsem ho přistihla, že si mě prohlíží. Ten den, kdy jsem udělala ten šílenej trapas, se s mým bráchou zrovna vypravovali na nějakou party. Seb přišel v úplně božím oblečení - zářivě bílý košili a krásných bermudách. Moc mu to slušelo a on to o sobě dobře věděl. Pořád na sebe koukal do zrcadla a na nový vohoz společně s bratrem pěli ódy. Chtěla jsem si u něj taky šplhnout. Přišla jsem k němu a řekla mu, že má fakt super vkus. Neměla jsem ale otvírat tu plechovku s colou, se kterou jsem si předtím koketně pohazovala. Místo klasickýho zasyčení se totiž ozvala doslova exploze a ve stejnou chvíli vytryskl colový gejzír! Přímo na Seba! Připadalo mi, že se snad rozbrečí. Místo toho mi brácha řekl, že jsem kráva. Chtěla jsem být na místě mrtvá! To mi věřte!


Smradlavé rande
Byla jsem s kámoškou na fesťáčku, kde byly sice libový kapely, ale celou dobu pršelo. Naštěstí bylo docela teplo a měly jsme s sebou gumovky, takže nám to náladičku nezkazilo. Hned druhý den jsme narazily na dva v pohodě týpky. Pořád jsme po sobě koukali a za chvíli už byli u nás a zábava se slušně rozjela. Déšť nedéšť. :-) Když už jsme se v jednu hodinu trochu nudili, protože pořadatelé zrušili naši oblíbenou skupinu, kluci se zeptali, jestli nechceme jít k nim do stanu. Super nápad. Šli jsme skoro přes celé stanové městečko a trochu bloudili, ale nakonec to správný "iglú" našli. :-) Když jsme se v předsíni zouvali, došlo mi, že to není nejlepší nápad. Po tom celodenním chození v gumovkách mi nehorázně smrděly nohy! Snažila jsem se je schovat pod spacák, ale až tak smraduvzdorný, jak bych si přála, nebyl. Kluci se začali rozhlížet kolem a načichávat. Ještě že byla taková tma a neviděli, jak jsem zrudla. Naštěstí si asi mysleli, že ten smrad způsobilo něco u nich ve stanu...

Prášky na hubnutí mě málem zabily

2. dubna 2010 v 13:02 | Ajka |  Dívka

"Byla jsem jak v tranzu," říká Klára. "Vždycky jsem si přála zhubnout a najednou tu byly ty tabletky. Po 2 měsících ale přišel kolaps."
Depky kvůli mým špekům se se mnou táhly už od první třídy. Spolužáci na mě nepokřikovali jinak než tlusťoško a moje jméno už snad ani neznali. Kolik polšťářů jsem kvůli tomu probrečela, to snad ani nejde spočítat. Když jsem nastoupila do prváku na střední, bylo to o trochu lepší. Sice jsem občas zaslechla holky, jak někoho řeší, že by mohla zhubnout (koho asi?!?), ale věděla jsem, že může být hůř. Dokonce jsem si našla i kámošku Inku, která moji postavu absolutně neřešila. Nebyla totiž o moc štíhlejší. Společně jsme nadávaly na naše sádelnatý zadky a pokaždé zkoušely jinou dietu. Přiznávám, že jsem nikdy nevydržela moc dlouho... Narozdíl od Inky. Když jsme si koupily permici do posilky, byla jsem tam asi dvakrát, ale ona chodila pravidelně. Po půl roce už na ní bylo i znát, že dost kilo shodila, a já pořád nic! Stále jsem čekala na nějaký zázrak. Představovala jsem si, jak najednou zhubnu, Roman (můj idol) se do mě zamiluje a já budu konečně šťastná. Jenže už jsem byla ve třeťáku a zázrak pořád nikde!

Ty zázračné tabletky jsem musela mít!
Holky mezi sebou probíraly svoje milostný zážitky a mě mezi sebe nebraly. Aby ne, vždyť jsem jim neměla co říct! Byla jsem odporná sama sobě, natož nějakému klukovi... A pak opravdu přišel. Zázrak v podobě senzačního inzerátu na internetu. Zázrak, co mě málem zabil! Nějaký "doktor" v něm nabízel zázračné tabletky na hubnutí. Za týden pět kilo dole - to byla podle něj samozřejmost. Byla jsem jako v tranzu!

Hubla jsem dál
Za tři týdny jsem z devadesáti kil zhubla na sedmdesát , a to bez jakéhokoli otravného cvičení. Nadšení mi kazily jen stále častější křeče v břiše. Toho si nešlo nevšimnout, a tak začly doma výslechy. Vymluvila jsem se na menstruaci (i když jsem ji ten měsíc vůbec nedostala). Že se se mnou něco děje si všimla i Inka. Té jsem řekla pravdu a s nadšením jí ukázala, jaký pokrok jsem udělala. Řekla mi, že jsem cvok a ať s tím okamžitě přestanu. Byla jsem si tehdy jistá, že mi závidí, a tak jsme se děsně pohádaly. Po dvou měsících jsem shodila víc než čtyřicet kilo a skoro nepotřebovala jíst.

Prý jsem mohla klidně umřít


To pondělí jsem chtěla do školy vyrazit v minisukni a přiléhavém tričku, ale nedošla jsem tam. Zkolabovala jsem doma v koupelně. V ukrutných křečích mě naši odvezli do nemocnice. Okamžitě mě hospitalizovali. Zjistili u mě celkové selhání organismu a totálně rozpadlou slinivku břišní - zůstala jen část. Prý jsem mohla umřít. Nasadili mi umělou výživu, protože jsem nebyla schopná jíst. To mě později museli znovu naučit. Dnes už jsem na tom o hodně líp. Sice musím držet dietu, kvůli slinivce, ale sama se najím. Bohužel i znovu přibírám - dostavil se jo-jo efekt. Sen o dokonalé postavě se rozplynul, ale já to neřeším..Jsem ráda, že žiju.

Táta má milenku

2. dubna 2010 v 13:00 | Ajka |  Dívka

Lucka zažila šok, když se nečekaně vrátila od kamarádky domů. "Můj táta, skvělý táta, se Táta má změnil v hnusné prase."
Vždycky jsem měla radši tátu. Máma je na mě dost přísná a táta se mě vždycky zastával. Myslela jsem, že je naprosto skvělej a občas jsem nechápala, jak může být zrovna s mámou, která je na něj často nepříjemná. Hodně se hádají a já to vždy svalovala na mámu, že je to její vina. Nesnášela jsem ji za to a dneska mě to fakt mrzí. Nechápu, jak jsem mu to mohla tak dlouho baštit.

Máma pryč? Pohoda!
Můj sen o supr taťkovi se zhroutil o prázdninách. Máma odjela s tetou Karlou do Egypta a já s bráchou a tátou jsme zůstali doma. Bylo to super. Bral nás na jídlo do pizzerie, neprudil, že chodíme pozdě spát nebo že neuklízíme. Bylo to hrozná pohoda. Pak ale bratr odjel s klukama na Lipno a já jsem se dohodla, že pojedu na víkend ke kámošce Terce na chatu. Táta proti tomu nic neměl. Že aspoň zajde na ryby. V pátek jsem odjela a s Terkou jsme hned večer vyrazily na diskotéku. Fakt jsem se bavily, ale... Pohádaly jsme se kvůli jednomu klukovi a já se rozhodla, že to nemám zapotřebí zůstávat tam přes noc a že jedu zpátky domů. Vzala jsem si věci a šla na autobus. Říkala jsem si, že táta bude rád a že i na ty jeho pitomý ryby s ním klidně pojedu. Ani jsem mu nevolala, chtěla jsem ho překvapit. A to byl právě kámen úrazu. Dodnes si říkám, že kdybych mu zavolala, nic by se nestalo a my mohli dál být spokojená rodinka. Aspoň zdánlivě.

Byla nahá a on taky
Dorazila jsem domů. Bylo odemčeno. Sundala jsem si bundu a šla hledat tátu. Vtom jsem uslyšela z ložnice smích. Nejdřív jsem myslela, že se vrátila máma dřív, a tak jsem šla do ložnice za nima. Byl to šok, když jsem tam místo mámy uviděla cizí ženskou. Byla nahá, stejně jako táta. Leželi na posteli a překvapeně na mě koukali. Nevím, kdo byl vyděšenější, jestli já nebo oni. Zatmělo se mi před očima. Práskla jsem dveřma a vyběhla na ulici. Přes slzy jsem neviděla, kam jdu, a zakopávala o vlastní nohy. Bylo to příšerný! Můj táta?! Můj skvělý táta! S cizí ženskou. Sedla jsem si v parku na lavičku a byla úplně bezradná. Uvažovala jsem o tom, že zavolám mámě a řeknu jí to, ale přece jen byla v tom Egyptě a nechtěla jsem jí kazit dovolenou. Tak jsem aspoň zavolala bratrovi a řekla mu, že táta má v bytě nějakou ženskou. Ale on se mi jen vysmál, že jsem praštěná - a vůbec mi nevěřil. Nechtěla jsem se vracet domů, co kdyby tam pořád byli. Jela jsem radši k babičce. Chtěla jsem jí to říct, ale nešlo to. Má problémy se srdcem a bála jsem se, aby se jí neudělalo zle. Divila se, že jsem se u ní najednou objevila, a pořád se vyptávala, co se děje a proč jsem tak zaražená. Řekla jsem jí, že jde o jednoho kluka. A vlastně jsem ani nelhala. Jen se usmála, že se z toho rychle dostanu, že kluků je přece spousta. To sice jo, ale když je to váš otec, je tenhle argument jaksi mimo.

Vypadal tak šťastně
Nejhorší na tom bylo, že s ní táta vypadal tak šťastně. Ale co já? Co máma? Brácha? A navíc ta ženská byla o hodně mladší než on. Nenáviděla jsem ji. Vlastně je oba. Vyfotila jsem je mobilem a byla rozhodnutá, že to večer ukážu mámě, ať sama vidí, co je táta zač. Ale jakmile jsem přišla domů, odvaha mě přešla. Táta přišel akorát na večeři. Seděli jsme kolem stolu a vypadali jako obyčejná spokojená rodina. Koukala jsem na tátu. Všiml si, že ho pozoruju a tvářil se nešťastně. Podívala jsem se na mámu a věděla, že ji nechci ranit. Pořád tu fotku mám, ale nevím, jestli někdy seberu dost odvahy, abych jí o tom řekla. Čekám, že jí to řekne sám táta, ale když naše pozoruju, připadá mi, že jsou docela spokojení a mají se rádi. V tom případě ale nechápu, jak to mámě může dělat.

Trapasy 0.4

2. dubna 2010 v 12:56 | Ajka |  Dívka

Retro brýle forever!


Nudily jsme se s kámoškou doma a pak jsme dostaly skvělý nápad - vyrazit k vodě. Bylo po dlouhý době zase pořádný vedro, takže jsme se těšily. Naše bílá kůže už potřebovala sluníčko jako sůl. Na koupáku skoro nikdo nebyl, to nás docela zklamalo. Flirtování jsme holt musely odložit. Lehly jsme si na deku a povídaly si. Ale ne dlouho. Ten klid nás úplně uspal. Probudilo mě až nějaké klepání. To kámoška. Cloumala se mnou. Když jsem otevřela oči, málem jsem dostala infarkt. Můj idol Karel šel rovnou k nám! Rychle jsem se posadila a upravila si plavky. Pozdravil nás, kouknul na mě a řekl, že mi to fakt sekne. Už jsem se chtěla pustit do fl irtování, vytáhla sluneční brýle z očí na čelo, ale pak se stalo něco hroznýho. Kámoška jen stěží zadržovala smích a Karel vykulil oči jak tenisáky. Vysmátej jak lečo pak odešel s tím, že to s tou pochvalou dost přepísknul. Proč? Zatímco jsem spala, pěkně jsem se opálila dohněda. Teda, až na tu bílou kůži okolo očí pod mýma retro brýlema! :-( No, rande z toho nebylo...

Džíny nadranc - tanga ven
Každej rok pořádá naše škola fotbalový turnaj. Všichni proti všem. Šla tam skoro celá naše třída. Mno, oblékla jsem si tričko, upnuté džíny a pod ně tanga. Líbil se mi jeden kluk, a tak jsem se před ním začala předvádět a provokovat ho. Sebral mi kšiltovku, tak jsem ho začala honit. Zamířil do hřiště, kam se dalo jedině přelézt nebo přeskočit přes takové bílé zábradlí - a to bylo docela vysoké. On to přeskočil jak nic a já se před ním samozřejmě chtěla vytáhnout, že to taky zvládnu. Rozeběhla jsem se, rychle se převalila přes zábradlí a najednou slyším - RUP! Seskočím ze zábradlí a podívám se na své upnuté džíny. Hrůza! Celý rozkrok a můj poklopec se odtrhly! Všichni kolem mě se rozesmáli na celé kolo včetně mýho idola. Já jenom zčervenala a rychle utekla na záchod. Myslela jsem, že se propadnu, všichni viděli moje tanga! Měla jsem chuť se propadnout do země. Od tý doby mi všichni říkají buď NatrhDžínka nebo TAngáč007!

Osudová holka,na kterou nezapomenu

2. dubna 2010 v 12:55 | Ajka |  Dívka

Sorry, holky, ale tihle borci, už nejsou bohužel k mání. Poznali totiž opravdovou lásku, kterou by za nic a nikoho nevyměnili. Přečti si jejich story o tom, jak poznali holku svého života.


"Zachránil jsem Kláře život"

Vždycky v létě mám brigádu na koupališti jako plavčík. Nikdy jsem nemusel nikoho zachraňovat. Až jednou - Kláru. Dostala ve vodě křeč do nohy a začala se topit. Hned jsem pro ni skočil a vytáhl ji ven. Byla nádherná. Měla růžový plavky, blond vlasy a vypadala jako bohyně. Koukal jsem na ni, jak leží na dlaždičkách a vykašlává vodu. Pak se na mě podívala a usmála se - a v tu chvíli jsem byl ztracený. "Neměl bys mi teď dát dýchání z úst do úst?" řekla mezi škytáním. Nebyl jsem schopný jakkoli reagovat. Večer za mnou přišla a pozvala mě na večeři jako odměnu za to, že jsem jí zachránil život. Nemohl jsem uvěřit, jaké mám štěstí. Klára je to nejlepší, co mě kdy potkalo. Myslím, že to byl osud, že jsme se potkali za takových okolností. Jsem si totiž jistý, že jinak by si mě Klára nikdy nevšimla. A já bych si ji netroufnul oslovit. Hned ten večer, kdy jsme si spolu vyrazili, jsem se do ní naprosto beznadějně zamiloval. Chodíme spolu už skoro rok a já pořád věřím, že to, co nás dalo dohromady, nebyla náhoda...




"Jedna noc - a od té doby na ni myslím"

Miluju tanec a ta dívka byla jediná, která se mnou vydržela pařit až do rána. Potkal jsem ji na jedné party v Brně. Tancovala na pódiu a vytáhla mě, ať jdu k ní nahoru. V tu chvíli jako by všichni ostatní přestali existovat a na celé party jsme byli jen my dva. Skvěle se hýbala a po celém těle měla úchvatné třpytky. Tancovali jsme skoro až do rána. Vášnivě jsme se přitom líbali, ale dál to nezašlo. Odmítala mi říct, jak se jmenuje, a když party končila, dala mi poslední pusu. "Počkej, já tě chci ještě někdy vidět," vydechl jsem, ale ona mi jen zamávala. "Nekaz to. Takhle na mě aspoň nikdy nezapomeneš," řekla, poslala mi vzdušný polibek a zmizela. Pamatuju si to, jako by to bylo včera. Zkoušel jsem ji všude hledat, ptal jsem se barmanů, hostesek, ale nikdo o ní nic nevěděl. Do teď nevím, jestli to nebyl jen sen, ale pořád cítím její polibky.




"Až s Andy jsem začal být věrný"

Přes víkendy dělám barmana na diskotéce a nikdy jsem si nemohl na nezájem holek stěžovat. A docela jsem toho i využíval. Ale to jen do doby, než jsem potkal Andy. Pozval jsem ji na koktejl - a ona mě odmítla?! To se mi do té doby nestalo. Byl jsem z toho trochu mimo. Co si o sobě vlastně myslí? Zároveň jsem se ale těšil na příští týden, až ji zase uvidím. Měla dlouhé černé vlasy a při tanci s nima svůdně pohazovala. Nemohl jsem z ní spustit oči a pořád jsem přemýšlel, jak ji dostat. Zkoušel jsem ji znovu na něco pozvat, ale vždycky řekla, že ne. Bylo to na mrtvici! Nakonec jsem ji uháněl tak dlouho, až svolila, že se mnou na rande půjde. Byla úplně jiná než ostatní holky na diskotéce. Bavili jsme se o všem: o knihách, filmech, sportu... Na konci rande mi dala jen pusu na tvář a já zažil úplně nový pocit: Já tu holku chci znova vidět! A pak zase a zase. Zapomněl jsem na všechny ostatní a teď žiju jen pro ni. A zjišťuju, že monogamie není zase tak špatná. :-)

Znásilnil mě na diskotéce

2. dubna 2010 v 12:53 | Ajka |  Dívka

Nikdy na ten den nezapomenu," říká Iva. "Ráno jsem byla bezstarostná veselá holka, která se chce bavit, a večer už někdo úplně jiný. Vystrašená troska, co už nemá chuť žít. Přemýšlela jsem, jak se co nejrychleji zabít."
Byly prázdniny a s holkama jsme vyrazily ke Katce na chatu u Mácháče. Ten den jsme si docela užívaly. Koupaly jsme se, opalovaly a večer jsme se rozhodly jít na diskotéku. Dělaly jsme si srandu, která z nás sbalí nejhezčího kluka. Asi hodinu jsme se připravovaly. Teď bych si za to nafackovala. Vzala jsem si tu nejkratší sukni, co jsem měla, aby všichni viděli moje opálené nohy. A tílko s mega výstřihem. Jakmile jsme vešly na diskotéku, docela jsme vzbudily rozruch. Čtyři rozjeté holky v sexy oblečcích. Brzo kolem nás byla partička kluků, kteří nás zvali na drinky. Nejsem moc zvyklá pít, tak jsem chtěla jen džus. Vysoký tmavovlasý kluk mě chytil kolem ramen: "Neblbni, přece nebudeš na suchu. Dej si panáka," lákal mě. Jmenoval se Kamil a na diskotéku chodil často. Tykal si s barmanama a bylo vidět, že ho tam všichni znají. "Fakt ne, jen džus," trvala jsem na svém. "Ok, jak chceš," řekl a odešel k baru. Skutečně mi přinesl džus. Kdo ale mohl vědět, že mi do něj tajně nalil panáka?! A já to ani neucítila...



Začala se mi motat hlava. Z džusu!
Kluci se kolem nás točili, pořád chodili pro pití a my jsme se dobře bavily. Katka vylezla na stůl a začala tancovat. S holkama jsme se k ní přidaly. Bylo to zvláštní. Jsem spíš stydlivá a teď mi nevadilo vlézt na stůl. Zvlášť když pod náma stáli kluci a koukali nám pod sukně. V té chvíli mi to přišlo vtipné. To jsem si ale neuvědomovala, že už mám v sobě asi tak 6 panáků. Neudržela jsem balanc a spadla ze stolu. Kamil mě hned zvedal. Objala jsem ho a začala líbat. "Ty si ale dračice," usmíval se. Nezdálo se, že by ho to zaskočilo. Vášnivě jsme se líbali a vtom se mi znova zatočila hlava. Musela jsem si sednout. Kamil mi přinesl další džus. Vypila jsem ho na ex. Udělalo se mi špatně a upadla jsem na parketu. "To je z toho vzduchu. Pojď jinam," chytil mě kolem pasu. Nebylo mi dobře, tak jsem šla.

Povalil mě na zem
Chvilku mi trvalo, než jsem si uvědomila, co se děje. Nešli jsme ven z diskotéky, ale někam dozadu. "Kam to jdem?" podpírala jsem se o Kamila. Měla jsem hrozně těžké nohy a nedokázala jít rovně. "Na dvůr, budeme tam mít soukromí." Vůbec jsem v té chvíli nedokázala pochopit, proč bychom měli mít soukromí. Prošli jsme dveřmi pro zaměstnance na malý dvorek. "Točí se mi hlava," podlomily se mi kolena. "To bude dobrý, lehni si na zem," pomohl mi, abych nespadla. Ležela jsem na studené zemi a koukala nad sebe. Bylo mi příšerně. Nechápala jsem, z čeho to může být. Vždyť jsem pila jen džus. Vtom jsem ucítila Kamilův dech na tváři. Lehnul si na mě a začal mě líbat. "Co blbneš? Nech mě bejt!"odstrčila jsem ho a pokusila se zvednout. On byl ale rychlejší. Znova mě povalil na zem a zalehnul mě. Pokoušel se mě dál líbat a vyhrnovat mi sukni. Pak mi roztrhnul kalhotky a já se rozbrečela.

Chováš se jak děvka!
Zkoušela jsem se bránit, ale byl mnohem silnější než já. "Buď hodná. Sama jsi to přece chtěla," šeptal mi do ucha. "Ne, to není pravda. Pust mě," řvala jsem, ale marně. "A co na tom parketu? Chovala ses jak děvka, tak teď nedělej drahoty!" Ucítila jsem, jak je vzrušený, a v tom okamžiku jsem totálně vystřízlivěla. Došlo mi, že mě znásilní. A nejhorší bylo, že jsem proti tomu nemohla nic dělat. Řvala jsem, ale hudba z diskotéky můj křik přehlušila. Prosila jsem ho, ať toho nechá, ale on se mi jen vysmíval. Pak jsem ucítila tupou bolest mezi nohama. Vnikl do mě a surově si mě bral. Myslela jsem, že umřu. Nemohla jsem nic dělat, jen to přetrpět. Jako bych se ocitla v tý nejhorší noční můře. Nemohla jsem uvěřit tomu, že se mi to děje. Zrovna mně! Byla jsem tak bezmocná... A pak jsem asi ztratila vědomí. Když jsem se probrala, Kamil už tam nebyl. Bylo mi příšerně. Zvracela jsem, pokoušela jsem se zvednout, ale strašně mě to bolelo mezi nohama. Opatrně jsem si tam sáhla, a když jsem se pak podívala na svý ruce, byly celé od krve. Znovu jsem se pozvracela. Nakonec se mi podařilo vstát a odejít. Žádnou z holek jsem naštěstí nepotkala. Šla jsem do chaty a zavřela se ve sprše. Připadala jsem si tak špinavá. Fyzicky už jsem na tom byla líp, ale psychicky to bylo pořád horší. Naštěstí beru antikoncepci, takže nehrozilo, že otěhotním. To bych se asi fakt zabila. Hnusila jsem se sama sobě. Nevěděla jsem, co mám dělat. Nechtěla jsem o tom někomu říkat. Hrozně jsem se za to, co se stalo, styděla. Když přišly holky, dělala jsem, že spím. Ráno jsem tajně odjela domů. Holkám jsem jen napsala, že mám rodinné problémy. Nikdy jsem o tom nikomu neřekla. Tohle je poprvé, co o tom vyprávím. Už jsem totiž měla pocit, že se z toho jinak zblázním...

Ale jsi přece zadaný!

2. dubna 2010 v 12:51 | Ajka |  Dívka
Brigoška v kavárně byla děsná otrava, co mi kazila prázdniny. Pak se tam ale objevil ON. Kluk, jakýho jsem si už dávno vysnila. I tak měl ale jednu vadu na kráse. Seděla vedle něj blond modelka.
Tentokrát jsem se na prázdniny fakt netěšila. Poprvé v životě! Mohla za to ta zpropadená brigáda, do který mě nastrčili rodiče. Jasně, dlužila jsem jim nějaký prachy, ale celý měsíc makat v kavárně otcova kamaráda? Prosby ani sliby nezabraly. První den "prázdnin" jsem už naštvaně běhala s tácem mezi stolečky, ale pak se tam objevil ON.

Seděl v rohu kavárny a byl prostě dokonalej. Vysokej, tmavovlasej, a když jsem přišla blíž, propalovaly mě snad nejmodřejší oči na světě. Jeho oči. Jedinou vadou na kráse byla ONA. Hezká blondýna, co seděla vedle něj a vybírala si, na co se zřejmě nechá pozvat. Proč jsou pěkný kluci sakra vždycky zadaný? Proč asi! Moje nálada v tu chvíli klesla pod bod mrazu, ale i tak jsem se na něj prostě musela usmát. A on se usmál na mě! To mi dodalo sebevědomí, takže usměvavější servírka než já ho určitě ještě neobsluhovala. :-)

Když odcházeli, chtělo se mi za ním běžet a říct mu, že bych ho zase ráda viděla, ale hned mě to zase přešlo. Jo, odradila mě ta blonďatá modelka. Naštvaná na celý svět jsem po nich sklízela stůl, a když už jsem chtěla zmuchlat účtenku, všimla jsem si, že je na zadní straně napsaný telefonní číslo a podpis: Radek. Ten den už jsem nedokázala myslet na nic a na nikoho jiného.
Večer jsem to nevydržela a napsala mu. Odpověď přišla bleskově. Jako by na moji sms už čekal. Během deseti minut jsme měli domluvený rande. Byla jsem šťastná jako nikdy, ale taky mě hryzalo svědomí. To kvůli ní.
Sešli jsme se večer v baru a mně připadal ještě krásnější. Jen co přišel, tak se mi představil a dal mi pusu na tvář. Srdce se mi rozbušilo, že to určitě musel slyšet. Zato on vypadal, že je úplně v pohodě. Vyprávěl mi o všem možném, kromě tý jeho blondýny. I já na ni pak přestala myslet, tak moc mi s ním bylo fajn! Zaplatili jsme a šli se ještě projít do parku. Bylo dost hodin a nikdo tam nebyl. Najednou mě k sobě přitáhl a já cítila jeho dech ve vlasech. Zašeptal, že se do mě zamiloval už v té kavárně a chce se mnou být. Podlomily se mi štěstím kolena a ani nevím jak, už jsme se líbali. Báječně líbali. Radek dal ruku pod moje tričko, a když viděl, že neprotestuju, začal mě hladit na prsou. Za chvilku už jsme měli oba trička dole. Pak mi zajel rukou pod sukni a já v tu chvíli vystřízlivěla. Se slzami v očích jsem vykřikla: "Vždyť jsi přece zadaný!" Chvíli se na mě nechápavě díval, ale pak mě pohladil po vlasech, utřel slzy a krásně se usmál: "Ty myslíš tu holku v kavárně? To byla moje sestřenka, ty blázínku! Miluju jenom tebe!" To bylo to nejkrásnější, co jsem kdy slyšela. Zůstali jsme v parku ještě dlouho a jenom se mazlili. Milování jsme vynechali. Protentokrát.


Trapasy 0.3

2. dubna 2010 v 12:48 | Ajka |  Dívka

Jsou chvíle, kdy by ses nejradši zahrabala, ale teď už se tomu jenom směješ... :-)

Zmrzlinu už nikdy!
Couraly jsme s kámoškou po městě, a když jsme míjely cukrárnu, nebylo co řešit. Vyšly jsme ven, každá s pořádnou porcí točený zmrzliny. Díky za dvojitý porce!!! Já si dala jahodovou, kámoška čokoládovou. Vtom jí ale zazvonil mobil. Vrazila mi svůj kornout, s někým mluvila, po chvilce řekla: "Počkej chvíli," a zmizela v jednom z obchodů. Lízala jsem v klidu dál tu svoji jahodovou, ale tím horkem se začala pekelně roztékat ta kámoščina. A ona nikde!!! Když už mi začala zmrzlina stékat po ruce, rozhodla jsem se odložit dobrý mravy a kámošce ji ujídat. Začala jsem ale dost pozdě! Zmrzlina tekla proudem. Lízala jsem, co to šlo, ale nepomáhalo to. Už tekla i ta moje jahodová! Cítila jsem, že jsem od tý dobroty už pěkně opatlaná i na obličeji a do toho ještě zafoukal vítr! Jo, moje dlouhý vlasy skončily v polotekutý zmrzlině! V tý nejhorší chvíli kolem zrovna procházel Patrik (nejúžasnější kluk na světě) s partou! Když mě viděli, mohli prasknout smíchy a Patrik prones: "Jak moje čtyřletá ségra!" Fakt jsem se styděla jako pak už nikdy!


Učitelka angliny

Potkala jsem toho nejdokonalejšího kluka na světě! Modré oči, tmavé vlasy, krásně opálený - a ten úsměv!! Bylo to v pondělí ráno, já jela zrovna do školy. Na zastávce byl sice asi milion lidí, ale on fakt nešel přehlédnout! Modlila jsem se, aby nasedl do stejného autobusu jako já, a - světe, div se - ono to vyšlo! Sedla jsem si přímo za něj a přemýšlela, jak ho oslovit. Nenapadlo mě nic lepšího, než mu říct: "Promiň, neznáme se odněkud?" On kupodivu řekl, že možné to je a kde prý pracuju!!! (Je mi šestnáct, ale vypadám fakt o dost starší.) Nechtěla jsem se shodit, a tak jsem mu řekla, že učím u nás na ekonomce. Na studenta už nevypadal, tak co! Bylo vidět, že ho to potěšilo. Ptal se hned, co učím, a tak jsem řekla, že anglinu. Improvizovala jsem skvěle! Nakonec řekl, že se určitě brzy uvidíme, a vystoupil. A měl pravdu! Po velké přestávce se objevil ve dveřích s naším říďou, který ho představil jako nového učitele matiky!!! Na jeho pohled NIKDY nezapomenu!

Poradna krásy 0.2

2. dubna 2010 v 12:45 | Ajka |  Dívka

Zafixuju účes bez slepení?
Ráda si na hlavě vytvářím různé účesy, ale většinou mi nevydrží celý den. Zkoušela jsem je už přestříkat lakem na vlasy, ale to vypadalo děsně. Vlasy se slepily a byly takový šedý. Proč?

Záleží, jaký lak si, Míšo, vybereš. Ne všechny jsou totiž dokonalé. Některé ti fakt můžou vlasy slepit. Naštěstí však existují i takové, které účes zpevní, aniž by ho připravily o objem a lesk. Mají navíc i tu výhodu, že je večer snadno vyčešeš. Díky tomu si nemusíš vlasy denně mýt, pokud si budeš chtít druhý den účes opět zafixovat. Je totiž důležité, abys lak nanášela na čisté vlasy bez prachu a pozůstatků stylingu. Pak je totiž hříva příliš zatížená, nedrží dobře tvar, může vypadat mastně a mít, jak píšeš, šedý nádech. Aby byl účes dokonalý, drž sprej minimálně 25 centimetrů od hlavy.

Nožky v klídku
Ráda nosím podpatky na party, ale po protančené noci mě nohy pekelně bolí. Pomůžou mi gelové polštářky do bot?

Gelové polštářky do bot na vysokých podpatcích jsou fajnová záležitost, Andílku. Jsou z průhledného gelu - tedy totálně diskrétní. Vyrábí se víc druhů a seženeš je do 150 korun. Zkus třeba ty proti pálení pod bříška chodidel, nebo speciálně anatomicky tvarované pod paty. Kromě měkkého došlapování zabrání i klouzání nohy v botě - super při tancování. Ale nečekej zázraky. Podpatky jsou podpatky - nohy z nich prostě bolí.

KRADU, protože musím!(Příběh ze života)

2. dubna 2010 v 12:43 | Ajka |  Dívka

Ne snad proto, že bych neměla na to koupit si tričko nebo lak na nehty, to ne. Já kromě oblečení beru klidně pánské toaletky, šroubky, nůžky... Prostě cokoliv. Ten pocit těsně po "tom" je pro mě jako droga.
Úplně přesně si vybavuju ten den, kdy to začalo," vypráví Klára, 16. "Byla jsem zkoušená z dějáku a dostala jsem kouli. Už druhou. Věděla jsem, že naši budou děsně vyvádět - jsou dost přísní a pořád mi předhazují, že nechápou, po kom můžu být tak zabedněná. Místo domů jsem teda jela do města, cournout se po obchodech. Pamatuju si, jak jsem stála v papírnictví, koukala na všechny ty barevné bloky a tužky a najednou jsem dostala strašnou chuť něco z toho šlohnout. Ukradla jsem blok, dřevěný stojánek na lepicí papírky a těsně u pokladny ještě tužku. Úplný blbosti. Ale když jsem vyšla bez povšimnutí ven, zaplavil mě takový pocit uspokojení, že se stres ze školy úplně rozplynul.

Začalo to jako super adrenalin
Nebylo to o tom, že bych ty věci potřebovala nebo že bych neměla prachy na to si je koupit. Šlo spíš o to samotné kradení, byl to super adrenalin. A když jsem ten večer přišla domů, ani jsem si ten stojánek nevystavila na stole a blok jsem nikdy neotevřela. Nerozbalené jsem je hodila dolů do skříně - a tam i zůstaly. Ale na ten pocit, když jsem ty věci šoupla do tašky nebo do rukávu - na ten se nedalo zapomenout. Před spaním jsem si řekla, že druhý den to musím zkusit znova. A tak se ten kolotoč pěkně rychle rozjel. Nakonec to ale muselo prasknout. A taky to prasklo.

Sběratelská vášeň
Naši bohužel začali být ostražitější a jednou mě po příchodu domů máma zfackovala - prý co to mám v pokoji. Do mého pokoje vůbec nechodili, zamykala jsem se, ale vylomili dveře a našli tam moje nakradené poklady. Nejspíš se báli, že fetuju nebo tak něco, ale tohle určitě nečekali. Když jsem se na to dívala jejich očima, muselo to vypadat fakt děsivě. Skříně přetékaly oblečením, šperkama a botama, všude se válely nakradené knížky, cédéčka a naprosto nesmyslné cetky. Měla jsem tam třeba spoustu triček velikosti XS i XXL, šílené šaty jak pro naší babi, knížky pro zahrádkáře, asi osm fénů... V té době to se mnou šlo z kopce, začala jsem krást věci i kamarádkám, lidem ve škole, kradla jsem na návštěvě u stejdy... Naši mě okamžitě hodili do auta a odvezli na psychiatrii. Musela jsem začít chodit na terapie a přiznat si, že jsem nemocná. Zlepšuje se to, ale jen hodně pozvolna.

Kam dál